Reference účastníků:
Hory v tichu vřele doporučuji všem, kteří si potřebují urovnat vlastní myšlenky, nahlédnout na cokoliv, co se doposud nedařilo nebo se vrátit k sobě do svého středu. Katka s Elvou mistrně zkombinovali účinky přírody, pohybu a technik k oproštění se od vtíravých denních starostí. Můj první pobyt ve francouzských Alpách se stal nejsilnějším zážitkem roku 2015 a opravdu mně vnitřně velmi posunul.
Děkuji a přeji jen houšť a větší kapky!!!
MUDr. Jana Peclová (Francouzské Alpy 2015)
Zážitky a prožitky z pobytu „Hory v tichu“ jsou nepřenosné a rozhodně stojí za to si jej prožít sám. Člověk pocítí volnost, přirozenost a rozmanitost svého bytí. Není třeba mít obavy z „nemluvení“, v tomto společném tichém sdílení není třeba slov.
Možná je na počátku strach z neznáma, není čeho se obávat, je to výzva pro každé otevřené srdce.
Klid v duši se dá najít…
D.M. (Jarní Šumava v tichu 2016)
Mam potrebu vyjadriť este raz velku vdacnost za možnosť naplnit môj sen byt sama so sebou v tichu. Na Slovensku ani v Cesku nie je vela možností takejto ponuky, preto ocenujem silnú myšlienku a zrealizovany zamer. Tiež si veľmi cením priestory, ktoré ste pre nás pripravili a ochotu pri úprave stravy. Ked som sedela včera v aute domov, doslova som cítila, že som sa znovu narodila. Proces ticha bol pôrodom seba-samej.
Miška T. (Letní Šumava v tichu 2017)
Večer po návratu jsem seděla sama v tichu, zapálila svíčku a bylo mi dobře a plno jako nikdy předtím. Bylo mi dobře sama se sebou, nic víc jsem nepotřebovala. Aniž jsem je vyslovovala, dostávala jsem od vás a z hor odpovědi na otázky, které ke mně přicházely. A ještě mnohem víc... Vaše hluboká osobní zkušenost a váš cit pro člověka - celého jaký je, vám umožňují uspořádat ten týden přesně tak, jak je potřeba, aby každé světlo na další krok bylo to pravé, aby to bylo příjemné, pestré a přirozené, aby to doprovázelo, ne táhlo nebo tlačilo, aby to vedlo k uvolnění.. Cítím za to všechno nesmírnou vděčnost.
Magda (Letní Šumava v tichu 2018)
Po návratu jsem cítil vděčnost a obdarování vším, co mě bezprostředně obklopuje. A i když tohle intenzivní slavnostní vnímání nepřežilo čas nedělního oběda, nějak přece jen vím, že se na tuhle živou přítomnost můžu spolehnout. Že to trvá dál, i když už je po tom okamžiku, kdy vše slavně a tajemně zazáří. Že to hluboké, to SKUTEČNÉ, je stále přítomno, i když to zastírá mrak šedé všední každodennosti. A že ten mrak se může kdykoliv roztrhnout, ať už na to čekáme či nikoliv, a my budeme znovu zavaleni radostí a pocitem vděčnosti. Je dobré vědět, že Mont Blanc ozářený sluncem je tam stále, a že se k němu člověk může vracet. Mám potřebu za to děkovat.
Vladimír (Francouzské Aĺpy v tichu 2018)